⒈ 极目远望。
例览眺寰宇。
英look(far) into the distance from a high place;
⒈ 眺望。
引唐【táng】 孟棨 《本事诗【shī】·事感》:“﹝ 玄宗 ﹞幸 蜀【shǔ】,登 白卫岭【lǐng】,览眺久【jiǔ】之。”